Příběh neskladné mikrovlnné trouby

Všichni máme doma alespoň jednu “malou schovanou relikvii”, kterou si dál necháváme, protože už “patří k našemu životu”, aniž bychom si uvědomovali, že stojí víc si ji nechat než ji už nemít.

Musím se usmát, když si vzpomenu na tu zatracenou mikrovlnku, kterou jsem si koupil o pár let dřív, na dnes už stejně běžný jako užitečný spotřebič. Nechápej mě špatně, používám ji prakticky každý den, ale dala vzniknout bizarní situaci, která mi působila víc stresu, než jsem si sám uvědomoval.

Musel jsem koupit novou kuchyň, protože jsem si nedávno pořídil byt a nějakou jsem potřeboval. Mikrovlnku jsem už měl, zaplacenou za spoustu peněz a stále ve výborném stavu, a ve starém bytě, kde jsem bydlel v nájmu, jsem jí vyhradil místo jen pro ni. Uvědomil jsem si, že v nové kuchyni není potřebný prostor, abych ji umístil pohodlně. Podíval jsem se na mikrovlnku a pomyslel si :“Ty hlupáku! v nové kuchyni nemám místo, i když ta, kterou chci koupit, se ve všem ostatním zdá dokonalá!”

Strávil jsem měsíc hledáním vhodnější kuchyně, úpravou už hotové cenové nabídky na tu, kterou jsem chtěl koupit, a dokonce jsem zvažoval, že se vzdám jiného prostoru, který jsem potřeboval, jen abych tam těch 60 cm mikrovlnky dostal. Nejzřejmější volbou bylo a nakonec i je koupit menší. Ano, utratit víc mi ve skutečnosti umožnilo ušetřit.

“Promiň, ale neříkal jsi, že sis koupil jinou? jak je možné, že jsi ušetřil, když sis musel koupit další novou?”

Přesně tak. Prostě proto, že koupě menší mikrovlnky, vhodnější do kuchyně, kterou jsem kupoval, byla ekonomičtější volba: nemusel jsem obětovat další prostor ze zvolené konfigurace ani nic přidávat a zvyšovat tak cenu samotné kuchyně, kterou jsem si nechával dělat na míru.

Není to jen otázka peněz, ale i osobního času vyhozeného hledáním řešení problému, který jsem mohl vyřešit jednoduše tím, že bych tu starou daroval nebo prodal a koupil menší, vhodnější pro mé potřeby.

Když na to dnes vzpomínám, směju se tomu, ale ten problém mi způsobil víc stresu, než si rád přiznávám; kdybych si jen vedl osobní deník, poznal bych tu chybu snadněji (a bez oběhání dalších 5 obchodů).

Mít méně někdy znamená mít mnohem víc: mnohem víc peněz na nákup něčeho hodnotného, mnohem víc energie na to, abychom si užili to, co už máme, a mnohem víc duševní jasnosti na řešení problémů, s nimiž se na své cestě setkáváme.